Murakami, Pratchett, Rowling - top 3

Dneska bude opět spíše psací článek. Dělala jsem pořádek v knihovně, a při tom jsem tak nějak přemýšlela, jakou knížku bych si vzala na pustý ostrov. A jakého autora. Protože ne vždy znamená, že když se mi líbí jedna knížka od nějakého autora, tak se mi bude líbit i další.
Nakonec jsem vybrala tři autory, což by mohlo svádět k porovnávání kdo je na prvním místě, a kdo na posledním, ale tak to není. Nelze je srovnávat, protože jediné pojítko mezi nimi je to, že všechny jsou lehce fantaskní. Ať už v náznacích nebo tam je úplně celý nový svět.

Nejedná se o žádnou povinnou četbu, nebo něco, bez čeho byste nemohli existovat, je to jen můj osobní výběr knížek, ke kterým se čas od času vracím.

- J. K. Rowling

Začnu s ní, protože Harry Potter a kámen mudrců byl první román, který jsem přečetla jako "malá". Tím románem mám na mysli délku a ucelenost knihy, jakože to už prostě nejsou povídky pro děti.
K Harrymu se vracím pokaždé, když mám náladu na něco nenáročného, zrovna třeba řeším složité věci ve škole/ v životě a potřebuju se ukrýt mezi studené chodby hradu.
Takže v tuhle chvíli už je znám skoro nazpaměť, hlavně první díl.
Navíc drží i další prvenství - první kniha, kterou jsem přečetla v angličtině, konkrétně poslední díl jsem si pořídila v aj, když jsem se nemohla dočkat pokračování a český překlad byl v nedohlednu.
Džej Kej za pár dní vyjde nová kniha, kterou mám samozřejmě v úmyslu si pořídit, tak jsem na ní celkem zvědavá.
A k filmovému zpracování - v 99 procentech případů zastávám názor, že kniha je lepší než film podle ní (to jedno procento a výjimka je Hvězdný prach, kdy knížka je jako fajn, ale film je naprosto úžasný). Harry Potter je skvělý i ve filmu, jasně, není to na stoprocent podle knihy, ale o tom to podle mě ani není. Platí o něm to samé, co o knize - když jsem v náladě na něco, co mi připomene dětství, něco nenáročného, kouknu na něj ráda.

- Terry Pratchett

Terryho Pratchetta znám nejkratší dobu ze všech tří autorů. Ani si už nepamatuju jak jsem k němu dospěla, nejspíš mi padl do oka v knihovně.
Vytvořil svůj vlastní svět Zeměplochy, do kterého zasazuje svoje příběhy. Je tam několik hlavních postav a každá kniha se věnuje jiné (i když se občas potkávají). Takže máme knihy, které se věnují hlavně mágům, další čarodějkám, nebo Hlídce.
Dokáže psát čtivě, lehce, a hlavně vtipně. Jeho první knihy jsou trochu jiné než ty, co vycházejí v současné době, ale stále si drží svůj styl.
Samozřejmě při tom, kolik knížek vyprodukuje/vyprodukoval, jsou některé lepší a některé horší. Ale o tom, že každý si v tom tu svojí najde svědčí i fakt, že jsem ke čtení přesvědčila i tátu, a v poslední době děláme pokusy na mamce. Pokusy v tom smyslu, že zkoušíme jací hrdinové by ji bavili. Zatím vyhrávají čarodějky.
K filmovým zpracováním - televize Sky One zpracovala hned 3 knížky, a ačkoliv už od začátku bylo jasné, že film půjde rovnou do televize, je to natočeno perfektně. Neodflákli ani dějovou linii, ani výpravnou část. Animované zpracování Těžkého melodična je téměř slovo od slova podle knihy, takže tady taky není co vytknout (animace je jednodušší, ale to vůbec nevadí). Soudné sestry jsem ještě neviděla. Teď je hrají u nás v divadle, tak se na ně chystám.

- Haruki Murakami

O Harukim Murakamim jsem se dozvěděla od mého oblíbeného učitele na výtvarku a tvůrčí psaní. Z toho, co nám říkal (doporučoval Kafku na pobřeží), jsem měla pocit, že to si fakt jako potřebuju přečíst. Už jenom pro ten požitek. A rozhodně jsem nelitovala. Kafka na pobřeží byla dlouhou dobu moje oblíbená knížka, než ji nahradil Afterdark.
Líbí se mi jeho styl psaní, na jednu stranu to není nic jednoduchého, člověk se musí zamyslet, na druhou stranu se to čte lehce a tváří úplně neškodně. A pak si to člověk přečte podruhé a pochopí v tom zase další významy a je to prostě mindbloving.
Je to zajímavé i z toho důvodu, že píše o svojí zemi, tudíž Japonsku. Člověk se tak může dozvědět mnoho o jejich způsobu života, i když většina knih je 20 let starých (vtipné na tom je, že technicky na tom byli před 20 lety jako my teď).
V jeho příbězích je vždy něco tajemného, napínavého, občas i zkaženého, ne vždy nám vysvětlí vše a mnoho nechává na fantazii čtenáře.
Po Murakamim sahám ve chvíli, kdy mám lehce melancholickou náladu, a chci se vrátit zpět do zapletených příběhů, kdy musím přemýšlet co se sakra děje.
A ještě jedna věc - jeho knihy jsou pojmenované po názvech písniček od známých či méně známých interpretů, takže si je můžete najít a poslechnout.

(poslední poznámka pod čarou - slavnostně slibuji, že žádné knihy nebyly zničeny ani zraněny při dělání úvodní fotky)

A jací jsou vaši top 3 autoři/autorky? Koho byste četli na pustém ostrově? :)