Když jsme na Slovensku lezli po horách a objevovali krásy tamní přírody, přemluvila jsem se k činu téměř heroickému (alespoň mi to v tu chvíli připadalo) - táhla jsem s sebou nejen svůj obvyklý Olympus PEN, ale ještě Lomo Smenu, tedy kinofilmový foťák, ze kterého jsou tyhle fotky. A i když mě focení v tu v chvíli připadalo jako dost náročný úkol, a odpočívání na lavičce se zdálo mnohem lákavější, nakonec jsem se k tomu vždycky přinutila. Protože přece únava a naprostý vyčerpání odezní, ale fotky zůstanou. (Pokud se vám tedy nepodaří hodit foťák do nejbližšího vodopádu, což se mi v honbě za nejlepším možným úhlem focení málem povedlo.)
