Postcrossing, pohledy, pozdravy, putující překvapení

Aneb jak si kompenzovat to, že necestuji po světě.

Hezké odpoledne přeji. Na dnešek jsem si připravila článek netýkající se kosmetiky, s málo textem, ale zato spoustou fotek (velkou spoustou).

Jak už název napovídá, chtěla bych vám říct o jedné ze svých zálib - posílání pohledů (a balíčků, když už jsme u toho). 

Všechno to začalo tím, když jsem před několika lety začala sbírat obaly od čajů. A jelikož český rybníček mi byl malý, nakonec většina tu měla ty samé čaje, zkusila jsem (se svou v té době lámanou angličtinou) najít na internetu stránky, které by se tím zabývaly celosvětově. No, a já, protože jsem měla poměrně malou a nezajímavou sbírku, jsem se těšila na každý balíček a úspěšnou výměnu. Obaly od čajů už teď nijak aktivně nesbírám, ale nadšení z porazítkovaných obálek se spoustou známek mi zůstalo.

Varování: tohle bude opravdu dlouhý článek :D.

V současné době jsou mým zdrojem nových kontaktů postcrossing.com, a moje tumblr zaměřené na wiccu, new age, pohanství, magii, minerály a podobné věci. Očividně jsem se zrovna trefila do toho, co na tumblru letí, takže mám vcelku dost followerů. Tedy, dost na to, aby se mnou občas prohodili slovo, případně abychom spolu naplánovali výměnu.

Tohle je můj poslední balíček, který jsem získala právě díky tumblru, kdy jsem se domluvila s třemi lidmi na výměně plných čajových sáčků, s jedním jsme si toho poslali ještě trochu víc (My little pony a sada run, která na fotce není). Dvě obálky jsou z Ameriky, jedna z Francie.

Další balíček, tentokrát ze Singapuru, který ke mně doputoval díky tumblru. Tohle pro mě bylo velké překvapení. Reblogovala jsem obrázek jistého umělce, který tak získal určitou publicitu, a nadšeně mi děkoval a chtěl se nějak odvděčit. Slovo dalo slovo, a domluvili jsme se na měsíčním kameni. Když se asi dva měsíce nic nedělo říkala jsem fajn, nevyšly mu peníze nebo se mu do toho nakonec nechce. O to víc jsem byla překvapená, když opravdu dorazil.

A tady už je krabice s pohledy, které jsem dostala přes postcrossing.com.

Postcrossing je jednoduchá stránka, na kterou když se registrujete, můžete si vyžádat až 5 adres, na které pošlete pohledy. Časem se ten počet zvýší. Napíšete na ně ID, které příjemce zaregistruje, a v tu chvíli je vaše pohlednice počítána jako došlá, a vy máte právo na pohlednici od někoho jiného.

Hlavní je napsat ID, jinak není možnost ji identifikovat. 

Já posílám tak nějak nárazově, ono když se to spočítá není to úplně nejlevnější. Takže si vždycky koupím sešit se známkami do světa a jeden do Evropy, nakoupím pohledy, pošlu, a půl roku zas nic.

Ale i tak se mi za tu dobu stihlo nasbírat pěkných pár pohledů, některé více zajímavé a mé oblíbené bych vám chtěla ukázat.

Tady jsou všechny pohledy pohromadě. Zastoupené země jsou: Německo, USA, Holandsko, Litva, Finsko, Portugalsko, Řecko, Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Francie, Japonsko, Čína, Taiwan, Kanada, Israel, Nový Zéland, Indonésie, Polsko.

Tenhle pohled tu mám ani ne proto, že by byl nějak extra krásný, ale byl to první, který jsem dostala. Číst o tom, kolik stupňů je v Malibu, když u nás bylo hnusně a pršelo, byl celkem neskutečný zážitek.

Krásné reprodukce z Japonska. Shodou náhod se mi holčička na pohlednici vpravo moc líbila, když jsem si prohlížela galerii na postcrossingu, a o nějaký čas později jsem ji pak sama dostala.

Pohledy z Izraele a Zátoky Hojnosti na Novém Zélandu patří asi k těm nejexotičtějším, které vlastním. Další shoda náhod - dostala jsem je v jeden den.

Pohledy z USA, konkrétně San Francisco a Colorado jsou mé oblíbené, protože to jsou krásné fotky a připomínají mi, jak moc bych se tam chtěla podívat.

Extra velký a lesklý pohled z Kanady, kde je vidět krásná příroda národního parku.

Můj jediný pohled z Číny.

A jako poslední, pohled z polárního kruhu :D.

Tenhle pohled jsem získala v rámci art trade, je jedním z těch, kterých si považuji nejvíc, protože je od mého oblíbeného umělce z DeviantArtu. Jinak je z Indonésie.

A teď se podíváme na známky. Sice je nesbírám, protože mi prostě připadají hezčí na tom pohledu a tvoří s ním celek, ale občas se tam vyskytnou skvosty, které stojí za ukázání.

Stříbrná známka k diamantovému výročí královny Alžběty druhé. Nový Zéland.

Roztomilá Hello Kitty a razítko z Japonska.

Tady mi nešlo ani tak o známku, ale o razítko z Jeruzaléma. Nemůžu si pomoct, vidím tam úsměv kočky Šklíby.

Americké známky se Simpsonovy.

Má oblíbená známka s bezhlavým jezdcem z Ospalé díry, USA.

Další americké známky, roztomilý Život brouka a veselé havajské triko.

Pokračování roztomilých amerických známek, tentokrát červená havajská košile a Hledá se Nemo.

A ještě ukázka, že v USA nemají jen roztomilé známky, ale i s národními parky, jako je tenhle ve Wyomingu.

Ilustrace ptáků z Číny.

Sladký dortík z Finska.

Řecké umění, nemám tušení co konkrétně to je.

Pohled na finské hory, kde můžete zahlédnout i letícího Santu Clause (nebo koho oni mají).

Zářivě barevné květiny u Indonésie.

Moderní vlak z Taiwanu.

A dvě žabky z Ukrajiny.

Nakonec bych vám ráda ukázala obálku, která pro mě dlouho byla největším pokladem, co mi přišel poštou.

To bylo tak. Na jednom čajovém fóru mě kontaktovala slečna z Uruguaye, mluvila anglicky ještě hůř než já, ale nakonec jsme se domluvily na výměně plných čajových sáčků. Poloplná A3 obálka poslaná bez pojištění mě stála asi stovku, a moc jsem si nefandila jestli dojde. Nakonec došla, a pak ještě jednou. Když dorazila obálka od oné slečny naši nejdříve prohlásili, že tyhle čaje teda jako pít nebudou :D. Vypadaly totiž docela exoticky. Nakonec jsme většinu z nich přece jenom vypili, chutnaly vcelku normálně, tropickou nemoc jsme nechytili :D.

A proč byl tohle ten největší poklad? Protože tahle obálka má za sebou kus světa. 

V Uruguay ji polepili známkami a orazítkovali, pečlivě olepili izolepou s nápisy Uruguay (vypadá to, že byla lepena až na poště, kde zkontrolovali obsah).

Pak se dostala až do Švýcarska.

A nakonec k nám do Ruzyně, cestou nasbírala ještě několik dalších razítek.

Tak a to je pro dnešek všechno. Nezmínila jsem a neukázala jsem úplně všechno. Třeba možnost kouknout se na postcrossingové fórum a domluvit si poslání putovního balíčku. Nebo putovního sešitu, do kterého každý příjemce něco namaluje a napíše (taky ho tu mám). Ale o tom až příště.

Pro mě jsou pohledy takovou připomínkou míst, kam bych se mohla podívat (nebo když to vidím pesimisticky - kam se nikdy nepodívám). I když jedu někam na výlet já sama, jsem zvyklá kupovat si pohledy na památku, které nikdy nepošlu.

Co vy? Máte takovýhle nějaký koníček? Nebo raději cestujete osobně? A jak se vám líbil tento typ článku?