Štetěc na make-up - Barbara Hofmann

  Tak nějak mi připadá, že čím víc se člověk dozvídá a dočítá o make-upu, tím víc zjišťuje, že jeho vybavení je nedostatečné. Aneb evoluce je nevyhnutelná. Protože ono je vážně rozdíl, jestli make-up aplikuji štětcem nebo rukou. Takový ten malý rozdíl, mezi "s líčením právě začínám" a "skoro profesionálním výsledkem". Tím nechci nijak zatracovat nanášení pomocí prstů, taky to u některých typů make-upu dělám, případně když se mi s tím nechce patlat a podobně. Jen mluvím z osobní zkušenosti, že se člověk dostává z "říše divů", kdy si pořád říká, jakto, že když používám ten samý make-up jako slečna na obrázku, nevypadám stejně dobře jako ona (a ne, teď tím nemám na mysli photoshop). Prostě takové malé triky, které se člověk dozví až nějakým čtením, sledováním youtube a podobně. A tím čtením mám na mysli blogy, nečtu moc dámským nebo lifestylových magazínů, ale přijde mi, že málokdy je tam rada, která stojí za to. Naposledy jsem nakoukla do mamčiny Vlasty, a tam stránku s bb krémy a podobně pojali zřejmě jen jako seznam, nebo napůl PR, protože dát tam fotku make-upu, k tomu název a krátký popis o jedné větě nestačí. To si přečtu v obchodě na lahvičce. Ale tipy k aplikaci, co se hodí na jakou pleť apod. se tam nedočtete. No nic, konec úvodu, zpět k tomu, o čem jsem chtěla dnes psát :).
  Na podzim jsem si koupila první "luxusní" make-up a byla rozhodnutá, že si k němu pořídím i pořádný štětec. Předtím jsem jeden čas používala houbičky, takové ty levné, obyčejné, ale ten způsob mi úplně nevyhovoval. Bylo to v době, kdy jsem z nějakého důvodu byla schopná nosit dvě vrstvy make-upu (chápete, nejdřív jedna, přes to druhá), to vše aplikované houbičkou a zapudrované. Eh, zkrátka koncentrovaná frustrace z příšerného obličeje (=akné). Houbička nasákávala spoustu produktu i když jsem ji namočila, výsledný efekt samozřejmě nebyl přirozený ani trochu. Jasně, tady je chyba v aplikaci na mojí straně, ale mě ani nebavila celková aplikace, přišla mi to jako tak trochu prasárna.
  Takže jsem si pořídila štětec. Ve hře byly kabuki, flat top a stippling. Klasický štětec, ten plochý, mi nevyhovuje a neumím to s ním, zanechává mi "čáry" po aplikaci. Stippling mi nakonec přišel moc málo chlupatý. Pak mi paní v Douglasu ukázala štětec od Shiseido, a panejo, to bylo něco. Jestli jste ho měli v ruce, víte, o čem mluvím. Krásně hustý, příjemné štětiny a seříznutý tvar pro lepší aplikaci. Ale ta cena! Nevím jestli v tom byla připočtena "parfumérková přirážka", nebo je tak drahý normálně, ale kolem 800 se mi za něj dávat nechtělo. Tak jsem byla nasměrována ke štětci od Barbary Hofmann, a byla spokojená. Cena poloviční, štětiny sice nebyly tak husté a měkoučké, ale mám pocit, že tomu od Shiseido se vyrovná máloco.

 

  Podle popisů na oficiálním webu se jmenuje "štětec na make-up", ale spadá podle mě i do kategorie flat top, protože má, překvapivě, rovný vršek. Celkově měří 14 cm, je z červeného dřeva a tlustý o něco víc než palec. Co se tohohle týče, nemám, co bych vytkla. Nenabírá moc produktu, aplikace je s ním rychlá, užívám si, že nemám zapatlané všechny prsty. Používám ho jak na "roztírání" produktu, tak i na "stippling", to když chci make-up víc usadit a zafixovat. Štětiny jsou syntetické. Zkoušela jsem s ním i aplikaci pudru a tvářenky, taky to šlo. Tudíž mi vyhovuje, že v případě nutnosti je i víceúčelový.

  Jediné s čím mám problém, je v umývání. Nevím jestli je to štětinami, nebo používám špatný přípravek na vymývání, ale jde to hrozně špatně. Zbytky make-upu mají tendenci přilepit se na jednotlivé štětiny a dá dost práce, než je přesvědčím, aby pustily. A samozřejmě když to jakž takž vypadá v pořádku, kouknu "dovnitř" a vnitřní štětiny potřebují ještě přemýt. Takové štětce od Essence, které mám na pudr a tvářenku, se umyjí tak za osminu času. Na druhou stranu, už jsem ho myla kolikrát a nepustil ani chlup, vypadá pořád jako nový.

  Takže z mé strany spokojenost, a mohu jen doporučit.